Ostuda

To je ale ostuda, vždyť už je to víc než půl roku, co mi sem panička nic nenapsala. Jenže já jí pěkně vynadala, že takhle by to nešlo a ať mi sem kouká aspoň jednou za čas něco napsat, aby moji obdivovatelé a fanoušci věděli, co dělám a jak se mám.

Stručně se tedy pokusím shrnout, co se od mých druhých narozenin stalo. K narozkám jsem dostala krásný postroj, ale už jsem ho nestihla využít na lyžích, za to na běhání ho používám a je moc fajn. Má polstrování a reflexní proužky, takže jsem dobře vidět. No už se těším, až ho v zimě na lyžích využiju naplno.

Na jaře i v létě jsem jezdila s páníčkama po závodech. Bezva byly pětidenní závody v jižních Čechách u rybníka Zvůle, tam jsme totiž spali pod stanem v takovém menším odděleném kempu, kde skoro nikdo nebyl. Byla to takova loučka uprostřed lesa se spoustou šišek a ja mohla pořád běhat a nosit šišky a pořád mi je někdo házel a já tam lítala jako divá a večer se jen svalila do stanu a spala. Jen škoda, že moc nevyšlo počasí a dva dny nám tam propršelo.

Pak jsem taky byla na hlídání u páníčkových rodičů, to když si páníččci chtěli udělat výlet beze mě. Trošku jsem se na ně zlobila, ale oni čtyři dny chodili po slovenských horách a občas i lezli po žebřících a řetězech a to bych prý nezvládla... Ale i tak jsem se měla bezva, protože v Železnici se mám vždycky nejlíp, když můžu čmuchat venku na zahrádce. Jen škoda, že jsem zrovna hárala a nemohla jsem k Dykovi :-(

V září jsem byla s páníčkama a jejich kamarádama na chalupě u Klatov. To bylo taky žůžo, tam byl totiž obrovský oplocený pozemek, kde jsem si mohla běhat, jak jsem chtěla.

Měli tam obrovskeho psa Mazlíka, což byl novofunlanďák, kterého jsem se nejdřív samožejmě bála, ale pak jsme se docela skamarádili a běhali spolu kolem rybníka.

Děti od kamarádů v rybníce chytaly ryby a my šmejdili kolem, kde upadne jaký kousek chleba.

Jenže já jednou slupla kuličku chleba i s háčkem a už jsem šupajdila k veterináři. Ten mě uspal a udělal mi rentgen bříška. Kulička chleba byla naštěstí dost velká, takže háček prošel až do žaludku a v něm se prý po čase rozpustil. No, aspoň jsem si po té narkóze krásně odpočinula, akorát když jsem chtěla někam dojít, tak se mi strašně rozjížděly a motaly packy. Naštěstí to brzy přešlo a mohla jsem zase v klidu čmuchat dál.

Taky jsem byla na jedné svatbě, ale páníčci na třech, ale sebou mě vzali jen na jednu, co byla nejblíž. Ale fotky z ní zatím nemáme, tak snad časem.

Teď v nejbližší době se zase chystáme s kamarádama od páníčků jako obvykle v listopadu na výlet na nějakou chalupu, tak už se těším, pak dám určitě vědět, jaké to bylo...