Srpen

Ty brďo, to už je měsíc, co jsem sem vůbec nic nenapsala a přitom se toho tolik událo... Je vidět, že na psaní vůbec nebyl čas.

Tak tenhle měsíc začal tím, že pořád pršelo a pršelo tak moc, že prý nějakým pejskům to i vyplavilo domečky, což se mě ale naštěstí netýká. Jenže jsem s páníčkama v jednom tom deštivém víkendu vyrazila na závody kousek od Mimoně a tam teda pršelo moc a moc a když jsme přejížděli místní říčku, všude plavali kachny a nebylo vidět, kde měla řeka téct normálně. Ale těm kachnám to narozdíl ode mě vůbec nevadilo. Já vám totiž tak moc zmokla a vůbec se nemohla nijak zahřát, že mě nakonec páníčci odvezli k páníčkovým rodičům, kde jsem se konečně osušila a zahřála a nakonec tam i zbytek víkendu zůstala, protože do toho mokra už se mi vůbec nechtělo.

V neděli se za mnou páníčci vrátili a přijeli s nima i paniččiny rodiče a tak jsme byli v Železce pěkně všichni a to bylo bezva. V pondělí jsme vyrazili na výlet do Prachovských skal, kde jsme potkali štěnecího bíglíka, jenže po chvíli zkoumání skal začalo zase pršet a my opět úplně promočení pospíchali domů.

V úterý už se ale počasí konečně umoudřilo a tak jsme vzali na výlet i Dyka a vyrazili do Železnického okolí. To vám byla paráda. Dokonce to se mnou zkoušeli i chvílema na volno a já nikam neutíkala, jen se občas někde trošku začmuchala a zase rychle přiběhla :-) Byl to vážně bezva výlet, ušli jsme skoro 20 kilometrů. Jen škoda, že večer už jsme museli zpátky do Prahy, protože páníčci museli ve středu do práce.

Další víkend páníčci pořádali závody a protože mělo být ošklivo, rovnou mě nechali v Železce u Dyka, takže jsem ho zase mohla pěkně zlobit.

Přes týden se mnou páníčci chodí pěkně běhat a nechávají mě pobíhat na volno, už jsem totiž dlouho neutekla, tak to se mnou ořád zkouší a doufají, že mě to utíkání třeba přešlo ;-) Mám teď venku štěstí na štěněcí prdlouše, se kterýma se můžu honit a prát, takže se mám parádně.

Další týden ve středu se páníčci nějak podezřele moc balili. Nejdřív jsem se těšila, že zase někam vyrážíme, jenže pak jsme si všimla, že moje věci nějak zůstávají na místě a nebalí se, takže mi pomalu začalo docházet, že já nejspíš nikam nejedu... Páníčci totiž vyráželi na závody na Slovensko a já bych se prý v autě nudila, takže se domluvili, že mě pohlídá jejich kamarádka Libie. Moc nadšená jsem z toho nebyla a dávala to najevo například rozkousanou rukojetí od šroubováku. Sice se Libie snažila, chodila se mnou na procházky i běhat, ale páníčky mám stějně radši. Ale o víknedu jsem se s Libií a Pepinem vydala na luxusní výlet na Kokořínsko. Vzali mě pěkně autobusem a mohla jsme si pořád vesel čmuchat a spala s nima pod stanem a bylo to žůžo :-) Ale když páníčci v neděli v noci přijeli, stejně jsme měla obrovskou radost, že už jsou zpátky.

Dneska prý zase odjíždíme na víkend na závody, tak snad nebude pršet tak moc, jak povídal ten pán v předpovědi počasí a snad se mi tam bude líbit.